VIDEO: (Ne)vyžádaný expres z mateřské depky

Téma mateřského vyhoření se v posledních dnech mění v téma obrovské mateřské vděčnosti. Jak nás současná situace katapultovala do jiné úrovně vnímání „mateřské dovolené“? Více v krátkém videu nebo pod videem ve formě textu.

V těchto dnech jsem nesmírně vděčná, že z pozice mámy na mateřské dovolené mohu zůstat doma a nikam nechodit. Není pravděpodobné, že přijdu o podporu ze státu v podobě rodičovského příspěvku, takže si ani finančně nepohorším. Čas strávený doma s dětmi má nyní úplně jinou energii. Je prošpikovaný takovou zvláštní posvátností, křehkostí života, napětím, ale také lásky a vděčnosti.

Možná vás taky v prvních dnech vyhlášení nouzového stavu napadlo: „Panebože, co budeme s dětmi celý den doma dělat!“ … No co. To co normálně. Našeho mateřského režimu se situace až tak nedotkne. Na rozdíl od jiných lidí. Vnímám to okolo sebe, jak můj partner, kamarádky, rodina řeší ve svých zaměstnáních a podnicích krizové plány, nespí, bez přestávky telefonují, řeší. Já nemusím. Navíc nemusím co hodinu sledovat dění ohledně viru, protože to můj denní program neovlivní. Na rozdíl od mnoha dalších lidí. A ony ty nové informace dobré náladě nepřidávají, co si budeme povídat 🙁

Moc dobře si uvědomuji, jak moc přispívá k mému klidu právě ta skutečnost, že nikam nemusím. S velkou úctou a vděkem myslím na lékaře, prodavačky, řidiče MHD a všechny, kteří jsou v denním kontaktu s mnoha a mnoha lidmi. A zase – jsem tak moc vděčná, že nejsem tomuto psychickému tlaku vystavena.

Vnímám tyhle zvláštní dny jako hustou zkušenost. A moc bych si přála, aby nám z ní v podvědomí neutkvěl jen ten strach a zvláštní napětí, ale hlavně také ten pocit, vděčnosti, kterým se můžeme od rána do večera krmit. A pak, až se za pár týdnů vrátíme do zajetých kolejí a začneme zase brblat nad tím, jak jsme na té mateřské otrávené, strčit hlavu do krabice se vzpomínkami na tyto dny a znovu nasály tu lásku, sounáležitost a vděčnost k životu.