VIDEO: Nemůžu ji vystát

Štvou nás. Jejich přítomnost nemůžeme vystát. Nevoní nám. Lezou nám na nervy. Tlak nám vylítne, jen co je spatříme. Myslíme si o nich své. Nejradši bychom je ze svého života úplně vymazali.

Jenže. (pokražujte videem nebo textem pod videem)

Co když jsou to partnerovi blízcí (rodiče, sourozenci, prarodiče)?
Co když jsou to naši blízcí (rodiče, sourozenci, prarodiče)?
Co když je to sousedka ve vedlejším domě?
Co když je to kolegyně v kanceláři?

Ačkoli nejlepším řešením by často bylo se kontaktu vyvarovat a takové lidi ve svém životě nemít, někdy to prostě nejde, protože by to znamenalo najít si nového muže, dům nebo třeba práci. A i když omezíme kontakt na minimum, tak nás i to minimum stojí hodně síly. Co s tím?

Ke zpracování tohoto tématu mě inspirovala otázka položená v mé virtuální koučovně: Jak zvládnout soužití s tchýní ve společné domácnosti.


V této virtuální koučovně máte možnost se kdykoli zeptat na cokoli, co vám dělá těžkou hlavu. Přidejte se tady >>>


Ale zpět k naší otázce – jak to tedy zvládnout a nedělat si ze setkání peklo?

Ono je jednoduché si o druhém myslet, že je to blbec, že nemá všech pět po hromadě, že jeho názory jsou úplně mimo, že je to zlý člověk, že je to akorát ochlasta a na ničem mu nezáleží. A je to opravdu tak. O lidech, kteří nám jsou silně nesympatičtí máme tendence mít nízké mínění a dělat se v porovnání s nimi lepšími.

Ale …

Co když absolutně nemám tušení, čím vším si dotyčný/á ve svém životě prošla? Co když absolutně nemám tušení, jaké dětství ho/jí formovalo? A co když to, jak se teď dotyčný/á projevuje, je vlastně v porovnání s tím vším, čím si prošel/prošla, obdivuhodným?

Nikdy neznáme celý příběh.

MŮJ TIP: Pokud máte ve svém okolí takového člověka,

SNAŽTE SE O NĚM/NÍ ZJISTIT VÍC.

Bojovné nastavení, ve kterém se v jeho/její přítomnosti nacházíte, se může plynule změnit na soucit a pochopení. A tohle nastavení má mnohem zdravější vibraci, než agresivita a nenávist.

Nám, mámám, může velmi pomoci také představa toho, že dotyčný nebo dotyčná byla jednou také malým dítětem, které potřebovalo lásku. Dostalo jí dostatek? Jaké měl/a dětství?

Zkuste místo pěstování averze k této osobě zapátrat po minulosti a po tom, co formovalo jeho/její vnitřní svět.

Člověk, který se cítí dobře, nemá potřebu na někoho útočit a nemusí nikoho zesměšňovat.“ (Kay Pollak)

A na závěr mám pro vás ještě jednou pozvánku do facebookové virtuální koučovny, kde se můžete ptát, sdílet, diskutovat nebo jen tiše pozorovat a inspirovat se od druhých >>> požádejte si o své členství (zdarma) ve skupině VYHOŘELÁ MÁMA ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI

  • První pomoc pro vyhořelé mámy

    Je čas zatáhnout za ruční brzdu a odrazit se z pomysleného mateřského dna.

  • Přidejte se na FB
  • Novinky na e-mail

    Zajistěte si aktuální info o novém článku nebo připravované akci :-)

  • Nejnovější příspěvky
  • Ke čtení / poslechu / vidění