VIDEO: Co když mi rodiče kecají do výchovy? Jak to ustát.

Asi se taky snažíte přistupovat k výchově zodpovědně, volíte přístupy a způsoby, které vám připadají smysluplné a jsou v souladu s vaším nastavením. Na druhé straně našim rodičům třeba připadá, že s dítětem moc diskutujeme, dáváme mu příliš mnoho možností na výběr, strojíme ho moc, nebo málo, kojíme ho moc dlouho, měly bychom ho místo domlouvání radši občas pořádně plácnout přes prdel .. a v okamžiku, kdy se dítě začne vztekat, tak je to přesně voda na jejich mlýn a prohlásí: “To je přesně ono, nediv se, že je takový maman, když ho furt nosíš.”

A tenhle moment nás dokáže pěkně naštvat a začneme se před svým rodičem vztekat taky nebo se urazíme a demonstrativně mlčíme.

V tomhle momentu je podstatné, že jakmile jsme se svými rodiči, stáváme se dětmi. A v tuhle konkrétní situaci jsme rozčílené děti. Které kolem sebe začnou kopat (slovně), třískat dveřmi nebo našpulí pusu a odejdou. Cítíme se být káraným dítětem, které něco nezvládlo, neudělalo dobře svůj úkol.

K tomu, abyste podobnou situaci zvládla lépe a uhájila si svou výchovu a přístup, je důležité si v tu chvíli uvědomit, že vy v ten moment nejste v roli dítěte svých rodičů ale jste také dospělý rodič, který dělá to, co uznává za vhodné a nejlepší. Jste s rodiči rovnocennými partnery.

Možná to není jednoduché v okamžiku, kdy si svými výchovnými přístupy nejste na 100 % jistá … což myslím není nikdo … pak vám moc doporučuji mít připravené třeba tři hlášky nebo věty, které vám bez výraznejších emocí (a bez ironie) pomohou tuhle situaci ustát. Mohou to být třeba:

“Dělám co umím a jak nejlíp to umím.”
“To, že dělám věci jinak, neznamená, že je dělám špatně.”
“Děti prostě někdy řvou a vztekají se.”

To je dnes vše a dejte vědět, jak se vám tip líbil 🙂 E.