5 věcí, které jsem na svém těle nesnášela

Všechny asi teoreticky tušíme, že je užitečné začít přijímat své tělo se všemi nedokonalostmi, které (dle našeho mínění) má. A i když to zní jednoduše, cesta k takovému přijetí rozhodně jednoduchá není. V dnešním článku vám chci prozradit, co jsem na svém těle nesnášela, jaké pohledy na věc mi pomohly ke změně vnímání a jak jsem díky tomu po 15 letech sekla s kouřením.

Odtajňuji své dlouholeté mindráky

Podělím se s vámi o 5 věcí, které mi dělaly vrásky. Snažila jsem se je všemožně skrývat, opticky upravovat nebo násilně měnit. Jsou to části těla, které jsem krmila jen kritikou.

  • Malá prsa (ještě cca před 2 roky jsem byla rozhodnutá jít v dohledné době na zvětšení)
  • Bílá kůže (kvůli svým bílým nohám jsem nosila i v létě dlouhé kalhoty nebo silonky)
  • Tlustá stehna (vždycky jsem záviděla těm, které měly mezi stehny mezeru :-D)
  • Vlasy (dlouhé vlasy vnímám jako nádherný symbol ženskosti, který jsem si nikdy neužila)
  • Nos (každá omylem pořízená fotka z profilu pro mě byla zděšením)

Tohle je pět mých top. Uf. Vlastně je mi to takhle zpětně velmi líto, že jsem k těmto částem svého těla byla tak přísná.

Změna nastavení nepřišla ze dne na den

Bez svého těla tady v té realitě nemůžeme nic dělat. Tělo nám bylo dáno, abychom tu žily a tvořily. A jakmile nebudeme mít své tělo v pořádku, bude se nám tvořit výrazně hůř. Až přestaneme být schopné tvořit a žít úplně.

Záleží tedy na nás, jak k němu budeme přistupovat. Jestli k němu přistoupíme jako k nástroji, který nám umožňuje tady žít život podle svých představ, a nebo jako k něčemu, co nám tu ten život ztrpčuje. A v tom případě ale nemůžeme mít tělu za zlé, že si to tu s námi bude chtít odbýt co nejrychleji.

Naše tělo nám slouží každou vteřinu. A co mu za to na oplátku dáváme my? Často jen kritiku, stres,  neprospívající jídlo, pití a myšlenky.

My v tomto životě jiné tělo nedostaneme. Pokud s ním budeme žít jako s nepřítelem, budeme žít v neustálém napětí. Což se v těle jisto jistě časem projeví.  A nebo se stane naším nejlepším přítelem či útulným domečkem, ve kterém je nám moc dobře. A o který se ale také potřebujeme láskyplně starat.

„Dokonce i když to vypadá, že o své tělo pečujete, není to skutečná péče. Staráte se o tělo ze zcela jiných důvodů – kvůli ostatním, kvůli tomu, jak budete vypadat v očích někoho druhého, ovšem nikdy se nestaráte o tělo kvůli sobě. Vy své tělo nemilujete, a pokud ho nemilujete, tak v něm nemůžete být.“ (Osho)

Není jednoduché v sobě prolomit zdi ve formě emočních bloků, které nám brání přijmout se se vším všudy. Ale stojí to za to. Když jsem si uvědomila, kolik let jsem se trápila něčím, co nemůžu (a dnes už ani nechci) změnit!

Zpětně si říkám – jak jsem si mohla dovolit vytknout přírodě její dílo?! Co kdyby se jednoho dne příroda naštvala a řekla si: „Tak fajn, od teď vám vezmu každou část těla, kterou mi zkritizujete. Když se vám nelíbí, tak si buďte bez ní.“ To bychom asi koukaly …

A až to v té hlavě docvakne, přestanete si ubližovat

Jednoho dne si to v té mé palici sedlo a já si najednou uvědomila, že už nechci svoje tělo trýznit. Že jsem za něj ráda. Že jsem ráda, že je přesně takové, jaké je a jaké ho ke svému životu potřebuji mít. Navázala jsem s ním vztah, který je založen na malých každodenních dohodách:

  1. Když mám tendenci přemýšlet o sobě kriticky, hned tuto kritiku zmírním projevem vděčnosti k dané části těla. Jsem skutečně vděčná za své tělo. Za každou buňku, která vytváří MĚ.
  2. Dávám do něj jen to dobré, co ho nabíjí a posiluje vitalitu (vybírám si jídlo, které má pro mě milou energii a přínos z hlediska živin). Patří sem i skončení s cigaretami. Představa kouře v mém těle je mi silně odporná. Něco jako kdybyste potáhla z cigarety a vyfoukla kouř do pusy malému miminku.
  3. Změnila jsem styl aktivního pohybu. Bývala jsem hodně výkonnostně orientovaná – když běžet, tak minimálně 5 km, absolvovala jsem také pár „spartanů“ (Spartan Race). Jsem k sobě výrazně jemnější. Volím přirozený pohyb na procházce s dětmi a cvičím si svou pravidelnou 20 minutovou jógovou sestavu (skoro) každý den.
  4. Vnímám únavu a dopřávám v tu chvíli tělu potřebný relax.
  5. Ctím signály svého těla. Dává nám je najevo skrze emoce, svalová stažení, nervozita v žaludku, atd. Právě tyhle signály mi dávají jasně najevo, jak moc jednám v souladu sama se sebou či nikoli.

Mnohem více tipů, jak se naladit na své tělo, jsem nacpala do cca 30 minutové nahrávky – Jak (ne)posloucháme signály našeho těla 🙂 

Navázání láskyplného a respektujícího vztahu vnímám jako základní stavební kámen spokojeného života. Bez svého těla tu nejsem schopni tvořit žádnou realitu. A já nevím jak vy, ale já jsem jsem přišla HODNĚ tvořit a užít si to tady ve VELKÉ HOJNOSTI 🙂

„Ztratili jste schopnost vidět zázrak, jinak byste se nejprve museli s úžasem podívat na své vlastní tělo.“ (Osho)

  • ZDARMA Teď nebo nikdy

    Zasejte semínko lepším zítřkům s týdenním seriálem Teď nebo nikdy. Protože mít se za chvíli lépe znamená udělat něco TEĎ! 7 dnů, 7 e-mailů, 7 tipů. Garantuji vám, že po těchto 7 dnech budete mít nad čím přemýšlet.

  • Přidejte se na FB
  • Novinky na e-mail

    Zajistěte si aktuální info o novém článku nebo připravované akci :-)

  • Nejnovější příspěvky
  • Ke čtení / poslechu / vidění