A co když nemusíš?

Co když ve skutečnosti nic z toho, co máš pocit, že „musíš“, tak nemusíš? Co když prostě jen můžeš?

Jak obrovský rozdíl tohle uvědomění dělá! Vnímáš to?

Nemusím uklízet ty hračky. Ale můžu …
Nemusím jet na návštěvu. Ale můžu …
Nemusím být s dětmi doma. Ale můžu …
Nemusím se přizpůsobit. Ale můžu …

Kdykoli máš pocit, že něco musíš, automaticky to v sobě obsahuje to, že “nemáš na výběr”.

Ale ty máš. Vždycky!

A to je dobrý připustit. Poměrně radikálně to totiž mění to, s jakou náladou danou věc uděláš nebo neuděláš. Jestli “dobrovolně” nebo “nedobrovolně” 😁

A sama uznej, že cokoli, co uděláš z vlastní vůle a dobrovolně, má tak nějak méně hořkou příchuť než když to děláš s pocitem, že musíš.