Blesková myšlenka: Reakce druhých nemám pod kontrolou

S dětmi mi často vyvstanou situace, kdy nevím, jak reagovat.

Třeba když se některé z dětí po poledním spánku vyhrabe tzv. prdelkou napřed a jen řve nebo třeba když si syn před dvěma dny odřel koleno a od té doby kdykoli si na tu událost vzpomene, začne pofňukávat a kulhat (o akci “sundávání náplasti” ani nemluvím)

Přijde mi nefér jejich trápení zlehčit a zazdít to z pozice rodičovské nadřazenosti slovy:

😾 “Neřvi, zas tolik se nestalo.”
😾 “Okamžitě přestaň brečet.”
😾 “Ty seš teda hrdina!”
… apod.

Snažím se vždycky myslet na to, že jakkoli malicherná se mi situace Z MÉHO POHLEDU zdá, pořád je to jen MŮJ pohled na věc. A já absolutně nemám tušení, co všechno se děje v té druhé (dětské) hlavě.

‼️ … a tahle nevědomost mi tak zvláštně dodává sílu a motivaci se nerozčílit, zůstat v klidu a bezmezně milovat i to vzteklé, od breku flekaté dítě …

Ten fakt, že NIKDY nevíte co si druhý myslí, je docela osvobozující.  Myšlenky a reakce druhých NIKDY nemáme pod kontrolou.

Jediné co pod kontrolou máme je to, jak v dané situaci reagujeme my. Jak reagujeme, když NEVÍME. Často je to vztek, nervozita, strach, lítost …

… ale znovu připomínám – tyto pocity často vychází z nejistoty. Když přestaneme chtít mít myšlenky a reakce ostatních pod kontrolou, dost se nám uleví 🙂

  • První pomoc pro vyhořelé mámy

    Je čas zatáhnout za ruční brzdu a odrazit se z pomysleného mateřského dna.

  • Přidejte se na FB
  • Novinky na e-mail

    Zajistěte si aktuální info o novém článku nebo připravované akci :-)

  • Nejnovější příspěvky
  • Ke čtení / poslechu / vidění