Jsou vyšťavené. Bez nálady. Bez energie udělat jakoukoli změnu. Vyhořelé a unavené mámy. Ptají se, jak ten začarovaný kruh povinností rozseknout. Každý den bojují o čas. Věčně někam spěchají. Do práce, do školky, z práce, do školky, nakoupit, rychle večeře, rychle koupat, rychle do postele. A ráno zase znovu. Ten samý scénář. Mají jedno společné – chtějí něco změnit. Ale nemají na změny čas...
Plánujete, kontrolujete a tolik se snažíte, aby se věci ve vašem životě staly! Až jste z toho unavená, vystresovaná, zoufalá. “Vždyť jsem se tolik snažila!” Říkáte si možná. A co když přílišná snaha a potřeba mít věci pod kontrolou naopak brání přirozenému procesu života? Co když je občas na místě veškerý svůj vnitřní tlak a snahu věci ovlivnit, prostě pustit a sledovat,...
Všechny asi teoreticky tušíme, že je užitečné začít přijímat své tělo se všemi nedokonalostmi, které (dle našeho mínění) má. A i když to zní jednoduše, cesta k takovému přijetí rozhodně jednoduchá není. V dnešním článku vám chci prozradit, co jsem na svém těle nesnášela, jaké pohledy na věc mi pomohly ke změně vnímání a jak jsem díky tomu po 15 letech sekla...
