Já a můj šéf

Šéf: Připravte mi podklady na jednání. Chci aby byly všechny na bílých A4 papírech tiskacím písmem, modrou propiskou.
Já: Jasné, provedu.

… o 3 minuty později.

Já: Tady to máte, jak jste si přál.
Šéf: Ale já to chci na čtverečkovaný papír velikosti A5, psacím písmem a červenou propiskou.
Já: Ale vždyť jste to chtěl na bílý, atd ..
Šéf: Teď to chci jinak, jak jsem řekl.

… o 3 minuty později.

Já: Tady to máte opravené, jak jste chtěl.
Šéf: Hm, na to jednání se mi nechce, podklady nebudu potřebovat. Udělejte mi kafe, prosím.

… o 3 minuty později.

Já: Tady máte to kafe.
Šéf: Fuj, vždyť je tam mlíko a cukr!
Já: Ale vy ho tak pijete vždycky.
Šéf: No, tak dneska ho chci jinak a takhle mi nechutná.

… o 3 minuty později.

Já: Tady máte to nové kafe.
Šéf: Jsem si teď uvědomil, že musím hned odejít.

… za stálého míchání vylévám obě kafe do dřezu.

Noc, 3:00, telefon:

Šéf: Evo, potřebuji na tu zítřejší prezentaci dodělat nějaké grafy.
Já: Cože?! Jsou 3 ráno, nepočká to?!
Šéf: Ne, musí to být teď hned.
Já: Heleďte, já myslím, že to fakt počká.
Šéf: Jestli to neuděláte teď hned, přijedu do vaší ulice a probudím klaksonem všechny sousedy …
Já: Jistě, už jdu na to. A jen tak mimochodem – budou nějaké bonusy? Za ty přesčasy, práci v noci, o víkendu ..?
Šéf: Bonusy? Jaké bonusy?! JÁ jsem ten bonus!

Sci-fi? Ne. Mateřská. A výpověď tak leda s 18ti letou výpovědní lhůtou 🙂

Jestli máte pocit, že už je to občas fakt na „Chocholouška“, dopřejte si První pomoc: