Já to všechno vím, ale …

Já přeci vím, že se mám mít ráda, že bych měla své tělo milovat takové jaké je. Já přeci vím, že svého partnera nezměním a zbytečně se v tomhle vztahu trápím. Já přeci vím, že si zasloužím lepší práci. Já přeci vím, že mám nárok na odpočinek. Já to přece všechno vím!

Proč si ale při každém pohledu vyčítám, že bych měla zhubnout a pohled na sebe samotnou v plavkách prostě nedávám? Proč si nechám líbit opakované nevěry nebo ponižování ze strany partnera? Proč setrvávám v práci, která mi sice dává nějakou jistotu, ale vůbec mě nebaví? Proč vždycky uspokojím potřeby ostatních a na sebe samotnou už nenacházím čas?

Možná víte, jak danou situaci změnit. Ale něco uvnitř vám v tom brání. A tak rezignujete. Nebo danou situaci prostě přijmete a uchlácholíte se slovy:

„No jo, všude je něco.“

„Nemůžu být chytrá i hezká. Tak jsem aspoň chytrá, no.“

„Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.“

„Nejdřív musím uklidit, odpočívat můžu potom.“

„Lepší něco než nic.“

Jsou to naše vnitřní životní pravdy, které jsme přijali za vlastní. Máme je zaryté opravdu hluboko pod kůží a na jejich základě jednáme zcela přirozeně, bez rozmýšlení. Podvědomě nás ovládají.

Jinými slovy – jsme takhle naprogramovaní.

Představte si to takhle: Narodí se malé miminko, které je naprosto čisté (nezohledňuji teď zátěže minulých životů). A postupně začne okoukávat, co se kolem něj děje. Začne se učit, opakovat, napodobovat. Od rodičů, od učitelů, od prvních partnerů. Postupem času takto programujeme svou mysl a stává se z nás to, co z nás je. Osvojíme si životní pravdy svých rodičů, zapíšeme si nějaké své pravdy, které jsme získali na základě nejrůznějších zkušeností. Vytvořili jsme si vlastní realitu, podle které fungujeme.

Z části jsou to dobré věci, které nám umožňují žít spokojený a kvalitní život. Ale v té další části našeho podvědomí se vyskytují i negativní nastavení, která nám neslouží a mají na náš život někdy až destruktivní dopad. Jaké takové pravdy to mohou třeba být?

• Jsem tlustá.

• S nadváhou mě nikdo nemá rád.

• Jedině když zhubnu, tak budu oblíbená a žádaná.

• Jsem neschopná.

• Nikdy nic nedokážu.

• Nejsem dost dobrá.

• Nezasloužím si lásku.

• Jsem neschopná.

• Nikoho už si nenajdu.

• Musím držet pusu a krok.

• Co by tomu řekli, kdybychom se rozešli.

• Buď ráda, že nejsi sama.

• Když to nestihnu, jsem neschopná.

• Musím ukázat, že to zvládnu.

• Zvládají to jiné mámy, zvládnu to taky.

• Nesmím selhat.

Je jich jen pár na ukázku. Ve skutečnosti jich v sobě nosíme stovky, možná i tisíce. A co je zásadní – mnohdy o nich ani nevíme a ovlivňují náš život na podvědomé úrovni. Nevědomky se podle těchto svých zažitých a pod kůží zažraných pravd chováme a jednáme (vůči sobě i okolí) a podvědomě si na každou tuto pravdu navíc ještě nabalujeme nějakou emoci. Velmi často jsou to tyto silné emoce:

Smutek, strach, vztek, křivda.

A konečně jsme se dostali k tomu klíčovému – proč jednám jinak, než si myslím, že je to pro mě dobré (zdravé)?

Emoce budou vždycky silnější než logika.

Vy to na vědomé úrovni můžete všechno chápat. Ale tam někde uvnitř máte zarytou svou pravdu, která je spojena se silnými emocemi. Logika se přes tuhle emoční bariéru nikdy nedostane. Proto budete v některých životních situacích stále jednat dle těchto emočních „pudů“ a vaše chování bude postrádat logiku.

Může se to týkat opakovaného výběru nevhodných partnerů, problémů s prosazením se v práci či v jiném kolektivu, problémů s udržením optimální váhy, silnými strachy v oblasti finanční stability, dlouhodobá (nevyžádaná) samota, kladení vysokých nároků na vlastní výkon, sklon k perfekcionismu, atd. Těch životních témat je nespočet.

Je dobré vědět, že se s tím dá něco dělat. Cítíte-li, že se v nějaké životním tématu točíte stále dokola a nedokážete se z tohoto kruhu vymotat, jsem přesvědčena o tom, že je to kvůli zakořeněným negativním pravdám, které v sobě máte, ale nevíte o nich. Ráda Vám pomohu s jejich rozklíčováním. Jakmile si je totiž z podvědomí vytaháte na světlo, začnou se dít věci. Uvidíte!