Nevinné ústupky jsou cestou do pekel

Děláme je všechny a často o tom vůbec nevíme. ÚSTUPKY. Vyhovíme, přizpůsobíme se, zvykneme si. Potlačíme vlastní potřeby, posuneme vlastní hranice, vzdáme se svých přání.

A pak shoříme jako zápalka. Protože většina našich dnů se najednou skládá z mnoha drobných ústupků, na které jsme vědomě či nevědomě přistoupily. Snažíme se napasovat do očekávání ostatních a do svých zažitých představ o tom, jak “je to správně”.

Jsme zmatené. Protože na první pohled máme všechno, co jsme chtěly a co jsme si už jako malé holky vysnily. Copak nám to nestačí?! Pochybujeme o sobě. Cítíme se provinile, nevděčně a ztraceně. Dostihlo nás mateřské vyhoření.

>> Dáváme víc ostatním než sobě.
>> Všímáme si více ostatních než sebe.
>> Nasloucháme více ostatním než sobě.

Před mateřstvím jste měla spoustu prostoru se realizovat a vyplňovat svůj čas věcmi, které vás baví. Takže, ačkoli jste na jiných frontách už tehdy možná často jednala v rozporu sama se sebou, a spíš jste byla naučená jednat dle očekávání ostatních, pořád existoval ve vašem životě prostor pro vybalancování a nalezení toho “svého”.

A to se s dítětem výrazně změnilo. A proto se teď, v roli mámy, necítíte spokojená. Protože najednou nemáte prostor vsunout do svého života ony momenty, které by dosytily vás. 

Když se nám narodí dítě, vnímám jako zcela přirozené, že uděláme mnoho ústupků a svůj vlastní život scvrkneme na zachování základních fyzických funkcí.

Jenže si často nevšimneme, že dítě už postupně tak zásadní pozornost a péči nevyžaduje. Že péči zvládne i partner. Že dítě je chvíli spokojené i s babičkou, chůvou nebo kamarádkou. A že už je čas na postupné nabourání zautomatizovaných procesů, v rámci kterých jste ustoupila sama od sebe. Ať už nevědomky, nebo proto, že máte pocit, že to sama stejně uděláte lépe nebo rychleji. Nebo proto, že máte pocit, že když to neuděláte vy, tak to nebude hotové vůbec.

A tak vás zvu, abyste zaměřila svou pozornost sama k sobě a začala sledovat ty nevinné ústupky, které během dne děláte. Všímejte si, kde ustupujete z vlastního pohodlí, potřeb, názorů či přání. A když si tyhle momenty uvědomíte, můžete postupně začít přemýšlet nad tím, jak udělat věci jinak. Někdy to jde snadno. Někdy změna vyžaduje určitou míru odvahy a vlastní disciplíny.

Jsou to drobnosti, nad kterými mnoho z nás mávne rukou. Ale přesně tyto malé systematické kroky vedou k velkým změnám. Denně si můžeme přečíst mnoho motivačních citátů, které v sobě mají takové to nadějeplné poselství a sílu. Nasáváme moudré knížky, posloucháme inspirativní lidi. Souhlasně pokyvujeme hlavou nad tím, co říkají. Ale otázkou zůstává – děláme ve svém životě skutečné akce? Je čas přistoupit od teorie k praxi, jinak budeme za pár let přesně tam, kde jsme teď. Jen o pár let starší 🙂