Všechny máme stejný cíl. Být šťastné Ale každou nás udělá sťastnou něco jiného. A nikdo jiný na světě než já neví, co přesně udělá šťastnou mě. A ani tomu nemusí rozumět a chápat to .. A já to nemusím vysvětlovat a snažit se o to, aby mě druzí chápali. Každá jsme prostě v jiné životní situaci. Máme jiný příběh. Jiné hodnoty. Jiné...
Vydáváme tolik energie na to, abychom utěšily své děti. Jenže co když jsou situace, kdy samy potřebujeme utěšit, povzbudit, ujistit, že není čeho se bát a že si vedeme dobře?
Tolik se snažíte volit laskavější přístup k dítěti. Snažíte se zachovat klid. Projevovat dítěti respekt. Být s ním trpělivá. Ale někdy to prostě drhne. V čem může být zakopaný pes?
Osamělost. Izolace. Samota. Kdo z nás by tenhle vtíravý pocit na mateřské občas nepoznal? Zvlášť když se odstěhujeme do jiného města, pobýváme v zahraničí nebo bydlíme na vesnici, občas nám chybí kontakt s dospělým člověkem, se kterým bychom mohly probrat ty běžné starosti. A já si myslím, že je nad slunce jasné, že takový kontakt ve svém dospělém životě občas prostě potřebujeme....
Šéf: Připravte mi podklady na jednání. Chci aby byly všechny na bílých A4 papírech tiskacím písmem, modrou propiskou.Já: Jasné, provedu. … o 3 minuty později. Já: Tady to máte, jak jste si přál.Šéf: Ale já to chci na čtverečkovaný papír velikosti A5, psacím písmem a červenou propiskou.Já: Ale vždyť jste to chtěl na bílý, atd ..Šéf: Teď to chci jinak, jak...
Přijdu na návštěvu a hostitelka přede mě postaví tác s nejluxusnější dobrotou 🍰 Vezmu si jeden kousek. Vezmu si druhý kousek. Zvládla bych víc, ale slušnost mi nedá, a tak tác odsunu, aby mě nelákal 🙅🏼♀️ Hostitelka přijde a přisune mi jej zpátky: “Jen si vezmi, vždyť jsem to dělala pro vás. Je toho dost pro všechny.” 😊 A tak je to i s láskou,...
Připadáte si na všechno sama. Večer padáte na pusu, ale přesto vám nějak nejde si říct o pomoc. Možná tuším, kde je zakopaný pes. Pokračujte videem nebo článkem pod videem. Nevím, jak to máte vy, ale když po něčem toužím, nebo něco chci, jednoznačně mi funguje jedna věc: Snáze dosahuji vytyčeného cíle, když ZNÁM SVÉ PROČ a když je toto...
Štvou nás. Jejich přítomnost nemůžeme vystát. Nevoní nám. Lezou nám na nervy. Tlak nám vylítne, jen co je spatříme. Myslíme si o nich své. Nejradši bychom je ze svého života úplně vymazali. Jenže. (pokražujte videem nebo textem pod videem) Co když jsou to partnerovi blízcí (rodiče, sourozenci, prarodiče)? Co když jsou to naši blízcí (rodiče, sourozenci, prarodiče)?...
“Neprožíváš to mateřství nějak moc? Není lepší sama sebe občas tolik neřešit?” Co myslíte vy? Za sebe mohu říci, že neřeším mateřství jako takové, ale řeším to, co ze mě mateřství udělalo. A věřte mi, v prvním roce to nebylo hezký. Kdyby měl někdo možnost nahlédnout do mé hlavy a viděl ten dům hrůzy, tak vezme nohy na ramena a zdrhá. Dneska můžu...
Možná jste tenhle pocit sama zažila. Pro mě bylo téma “ocenění mé práce” poté, co jsem se stala mámou, obrovské. Ono když jdete na mateřskou ze zaměstnání, kde jste zvyklá, že získáváte zpětnou vazbu od kolegů, od nadřízených či od zákazníků, kteří vám dávají jasně najevo, že vaše práce je v pořádku, každý měsíc jste oceněna přiměřenou...
